Kdybych byla vílou
Kdybych měla křídla,
byla malou vílou.
Vílou květinovou
a z dálky bych řídla,
tak bych k oknům tvým,
potichounku vzlétla,
ze smutku bych vzdechla
a četla tvůj stín.
Barva tvého hlasu,
ráznost v jeho tóně,
rozlehla se v domě,
stála jsem v úžasu.
Pak slyšet bylo tiše,
třepot křehkých křídel.
Jen kdybys to slyšel,
ztichla by tvá duše.
Ten třepot to je touha,
po boku ti být,
život s tebou žít,
to spása má a zhouba.
čtu....tě
(Petr, 2. 2. 2011 20:35)