Pokání
5. 1. 2013
Slzy po tváři mi stékají,
a to mám šťastná být?
Stékají, mě se neptají,
zda chci na tváři je mít...
Proč pláču, když mám úsměv mít?
V čem smutek můj teď vězí?
Měla bych krásný život žít..
A to teď můžu stěží..
V hlavě mám těžké zklamání,
však nejsmutnější je.
Že moje "nové" pokání
mě asi zabije.
A smutná je má lítost,
kterou teď v sobě dusím.
Prokletá empatičnost,
co vše kvůli ní zkusím..
Proč nejde mávnout hůlkou
a vykouzlit svá přání.
Jsem bita vlastní půlkou,
která nemá slitování.
Odpověď
(Autorka, 15. 1. 2013 17:27)